Komandování vlastní mámou

18. března 2007 v 13:52 | aryanne |  ..::Deníček bláznivý holky::..
Dneska je fakt dost divnej den. Možná už chápu proč táta ve středu odešel a nepíše..Máma mě porád komanduje co smim nesmim a musim dělat.. když mám záminku jít na počítač jdu sem a jsem tu dokud mě nevyhodí je to tu pro mě jako útočiště! jako záchranej bunkr! nejvíc mě štve že já pořád dřu u koní porád s něčim pomáhám a púak za to můžu jezdit a sestra přijde zajezdí si sprdne mě že jí buzeruju když potřebuju s něčim pomoct nebo aby aspoň poníkovi vyčistila kopyta a pak odejde. Máma jí nic neřekne a nechá ji jít kdybych tohle udělala já tak mě seřve a budu mít zaracha na počítač a nakonec se budu muset učit....Jelikož tu byla návštěva musela jsem dělat že je vše ok a že mám super náladu ale přitom jsem měla chuť do všeho kopat a konečně mámě říc co mi vadí a zse jsem to neudělala! ach jo...
no užívejte si vaše rodiny pokud je máte lepší než já a pokud jste na tom stejně tak se tomu vzepřete jako se hci vzepřít já... Máma i táta jsou silně proti piersu ale já si ho příští rok nechám udělat!! a ještě letos chcu další dírky do uší a to budou čučet! vytřu jim zrak a budu na ně hnusná jako oni na mě a to že mi něco zakážou prostě nebudu respektovat!
mějte se krásně vaše aryanne
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu?

byla jsem tu 82.2% (60)
byl jsem tu 17.8% (13)

Komentáře

1 Ajleen Ajleen | E-mail | Web | 19. března 2007 v 20:17 | Reagovat

Myslím, že tvoje rodiče nejsou žádná vyjímka. Buď je to tím, že jsme v období, kdy nevědí co s námi a tak nás jen buzerujou nebo si ani neuvědomujou, co pro nás pln věcí znamená a jak je cítíme my.

Kvůli piersu mám s rodičema stejnej problém, pže naši tohle vůbec nechápou (domorodci jedni xD) a tak jsem chtěla alespoň dírku do ucha (heh, další), ale naši byli proti. Já si taky myslela, že se jim ti vzepřu a prostě že pochopí, že já se nenechám od nich ušlapávat. Když jsem si to sama píchla, byl to úžasnej pocit. Vědět, že jsem udělala něco, co je "zakázaný". Ale když pak na to přišli, bylo by mi stokrát milejší, kdyby mě seřvali (kdybych řekla, že neřvali, tak bych lhala, ale kdyby jim to řvaní aspoň vydrželo :D) než to, jak se zachovali. V jejich očích jsem viděla zklamání, obrovský zklamání z toho, co jsem udělala a nedůvěru. Měsíce trvalo, než jsme spolu zase dokázali alespoň trochu mluvit...teď už sou v pohodě a já bych chtěla další dírku. Jenže když si vzpomenu na jejich oči, který se na mě tenkrát upírali, ihned mě přejde chuť si to dělat potajmu.

Nevím, jak to vezmou tvoji rodiče, ale rozmysli si, jestli dokážeš pak nosit tu naušnici s vědomím, že si rodiče zklamala (pokud to vezmou stejně, jako naši-jako křivdu)...

Ale je to jen na tobě. Nechci tě od toho zrazovat, ale jen jsem se s tebou chtěla podělit o zkušenost, co se může stát... =o)

2 rozyna rozyna | Web | 9. září 2007 v 15:14 | Reagovat

to co tady píšeš o tý náladě doébře znám....pohádám se do krve s mámou a pak přiijde nějaká naše známá na návšťěvu a máma se chová jako by nic....jakoby bylo u nás doma všechno v nejlepším pořádku....takovou přetvářku z duše nenávidím!!

proto sem rači zalezlá u sebe v pokojíku a maximálně co řeknu je dobrý den a naschledanou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.