Listopad 2007

O děvčátku a Labutích

9. listopadu 2007 v 15:25 | aryanne / napsala AnGell |  °°°AnGell povídky°°°
Vždycky jsem chtěl mít ještě jednoho mladšího sourozence,ale jako na truc máma říkala,že takoví dva ďáblové jako jsem já a Bill jí bohatě stačí… Ani ne půl rok,co to prohlásila a doktor jí sdělil,že čeká dítě… Bylo nám 16,když se Ema narodila,bylo to super… Cítil jsem k ní,takový ten otcovský půd… Chtěl jsem být jejím ochránce,stejně jako Bill… Jenže z malé Emy rostla a rostla,čím dál větší a krásnější dívka… A my jsme stárli a dělali svojí životní kariéru,pořád jsme dělali svojí muziku,proto jsme dost často Emu neviděli. Pokaždé,když jsme přijeli domů měla pro nás něco přichystaného ať to byl čajíček pro panenky,nebo to byl obrázek,který sama namalovala… Byly jí 4 roky,když přišla za mnou s pláčem,že jí bolí bříško tolik nás milovala mě a bráchu,snad více než mámu a tátu. "Lehni si ke mně do postýlky,to bude dobrý!"řekl jsem a Ema si za mnou lezla,snažila se být statečná a neplakat,ale když sem viděl,že jí opravdu bolí moc to bříško šel jsem pro Billa. Bill to diagnostikoval na zacpané prdy… Emuška se přitom smála a říkala: "Já nemám tátání.. Ty popeto!"ukázala výhružně prstem na Billa,ale ten jí i přesto posadil na záchod a čekal tam s ní,než udělá svoji potřebu. Mezitím jsem vzbudil mámu a řekl jí,že Emušku bolí hrozně bříško. Máma vystřídala Billa a řekla nám ať si jdeme lehnout. Jenže jsme neuběhla ani chvilinka a vzbudil mě i Billa hrozný řev a pláč… Malá Emuška se svíjela na záchodě v křečích a plakala… Utišovali jsme jí,ale ona neustále plakala .. "Já už bu-u odná!!"plakala a pořád to opakovala dokola. Máma zavolala sanitku a za 10 minut byli u nás. "Tomí plosím…!!!"pouštěla se mě s pláčem a křičela na mě,že chce zpátky domů. Tak bych jí vzal zpátky,ale chtěl jsem,aby to bylo dobré! Hned druhý den ráno jsem s Billem brzy vstal a nachystal pár věcí,co Ema miluje s sebou do nemocnice. Nechtěli jsme na sebe nějak upozorňovat,a proto jsme si vzali taxíka. Procházeli jsme dlouhou chodbou až jsme přišli do bílého pokoje. Tam spinkala naše malá Emuška a měla vedle sebe svojí bílou labuť.. Od malička milovala tyto zvířata,pořád jsme se chodili dívat spolu na rybník,kde bylo vždy hejno labutí a my jim házeli rohlíky… Vždycky se tak smála a říkala,že jednou bude jako ony… Bude bílá labuť! Tolik milovala ty stvoření,že měla o nich všechny knížky hračky a podobně… Vždy měla s sebou aspoň něco s labutí… Nechápal jsem,co jí tak fascinovalo na těch labutích,ale věděl jsem,že až bude starší,tak mi to vysvětlí a já to pochopím… Seděli jsme vedle ní a každý ji držel za jednu ruku. Bylo naprosté ticho,jenom šlo slyšet její nádech a výdech… Bill byl bledý a měl strach stejně jako já a ostatní zbytek rodiny. Za nedlouho přišla máma se zprávou od pana primáře… Vyšli jsme z pokoje a čekali,co nám máma poví. "Pan primář říkal,že ještě nejsou hotové všechny testy,že budou hotové až odpoledne… za tím se nic neví!"dořekla to máma a šla za Emou,my zůstali na chodbě a já byl celkem šťastný,že jí zatím nic není,ale bál jsem se odpoledne.. Schylovalo se ke druhé hodině odpolední a přišel primář a v ruce držel výsledky s testy. "Paní Kaulitzová?"zeptal se a pohlédl na Billa i na mě. "Je ve vnitř! Jsme bratři!"řekl Bill,protože já jsem nemohl vydat ani jednu hlásku. Primář přišel k mámě a přes sklo jsem viděl,jak se máma hystericky rozbrečela… Chtěl jsem tam vletět za ní,ale viděl jsem,že pořád mluví s panem primářem. "Co jí je??"vyletěl Bill ze sedačky a díval se na doktora. "Je mi to velice líto,ale… má rakovinu jater!"odpověděl primář a já i Bill jsme zkameněli. Primář odcházel po dlouhé bílé chodbě a ozýval se jenom dupot. Vešli jsme do pokoje,kde plakala máma. Velmi hodně nás objala a řekla: "To bude dobrý kluci,nemějte strach! Hlavně jí nic neříkejte! Je zdravá! Pro nás je zdravá!"řekla máma a vyběhla s pláčem ven. Ještě potom jsem mluvil s primářem a ten mi řekl,že už nemá moc času,zřejmě by měla co nejvíce času trávit s rodinou… Byl jsem hrozně naštvaný,na svůj život,na primáře,na všechny i na ty labutě,které za nic nemohly! Když jsem znovu vešel do pokoje viděl jsem Emičku,jak se na mě směje. Běžel jsem k její postýlce a objal jí. Četl jsem jí z knížky o labutích a slíbil jí,že se zase půjdeme na ně podívat… Měla hroznou radost a už se těšila až půjde domů. Za pár dní jí pustili domů a já jsem udělal,to co jsem jí slíbil… Společně s Billem jsme krmily labutě a Emuška se pořád smála a byla velmi šťastná. Vyskytla se naděje,že by Ema mohla žít dál… Chemoterapie… "Emičko budeš muset chodit.. No někam s panem doktorem víš a on tě bude různě prohlížet a tak.. A ty ho budeš poslouchat, a potom vždy,když budeš hodná,tak půjdeme za labutěmi!"vždycky jsme jí řekli historku,ačkoliv asi tušila,že není všechno úplně v pořádku. Pravidelně chodila na chemoterapii a my vždy plnily sliby,že jsme šli za labutěmi. Každý večer jsem jí četl její oblíbenou básničku,každý den byl stejný jako ten předešlý,pořád se opakoval,ale mně to nevadilo.. Každý čas strávený se svým blízkým jsem bral jako povinnost a lásku k němu…
Vypadaly jí vlásky… "Tomí proč máž vlášty a já ne?"žvatlala a držela hřebínek v ruce. "Taky jsem neměl.. Labutě také nemají vlásky!"řekl jsem jí uklidňující větu a čekal až se jakoby dočeše…
Chemoterapie zabrala,Emuška je skoro zdravá… Na slávu tomu velkému trápení jsem s Billem domluvil,že v zologické zahradě se domluvíme,aby nám labuť přidrželi a Emuška si jí mohla pohladit… Milovala je,ale trošku se jich bála…I přesto s námi šla,byla tak nedočkavá,že uháněla před námi 20m a pořád klopýtala… Jak hladila tu labuť,ta labuť se ani nehla,držela jako přimrazená… Dívala se na ní svými hnědými kukadly a nemohla se vynadívat… Labuť na tom byla podobně,pozorovala Emu,co dělá…
Uběhl ani ne rok a u Emičky se objevily stejné bolesti… Primář diagnostikoval stejně jako před tím,má rakovinu jater… "Tomí prosím… já už budu hodná!!"ječela zase na mě Emuška,když jí nakládali sanitáři do sanitky a nemohli ji ode mě odtrhnout. "Přijedu za tebou!"zakřičel jsem na ni a vrátil se domů. Celá rodina byla ještě více zdrcená…
Chemoterapie nezabrala… Je jí 6 let a stojí předemnou. Hubená,krásná malá holčička,která má svoji lásku labutě… "Pojedeš do Berlína,tam tě dají do hromady… A potom si uděláme vlastní rybník,kde budou jenom naše labutě!"slíbil jsem jí a čekal jsem,kdy se jí vykouzlí na tváři úsměv. Nevykouzlil. "Přijedeš za mnou?!"řekla Ema a ukápla jí slzička na její labuť,co držela v ruce. "Samozřejmě,nikdy Tě neopustím!"řekl jsem jí. Zítra odjíždí do Berlína,ale je malá pravděpodobnost,že ten převoz zvládne? Je tak velmi slabá,tak malá,taková…. Ale musí tam jet,oni jí musí zachránit,už kvůli labutím…
Ten poslední večer jí čtu znovu a naposledy tu báseň…
Blues o děvčátku a labutích

Josef Kainar

Než umřelo prý řeklo děvčátko
jediné slovo
A všichni se divili
Lékaři Primář I vrchní sestra se divila -
Než umřelo prý řeklo to děvčátko
Jediné slovo

Touha

Nebylo mu ani sedm roků
Pokoj devítka byl plný mlčení v tu chvíli
Ve vzduchu plul bilý člun
tažený labutěmi velmi ospalými
Pokoj devítka byl plný labutí
Všichni se divili
Ale kdo nosíte při sobě
příruční slovníček smrti
víte že na stránce té a té
to slovo se najde
Dokonce s poznámkou:
Povzdechnutí
obvykle poslední
Prosím vás
listujte potichu
Hrdě jsem to dočetl a měl slzičky na krajíčku,dal jsem jí pusinku na čelo a přikryl dekou. "Dobrou noc,bílá labuť! Přeji ti hodně štěstí…!"řekl jsem Emušce,ale netušil jsem,že to bude v jejím životě to poslední,co kdy v životě uslyší…….

New desing torchu jinak

8. listopadu 2007 v 20:14 | aryanne |  ...:::...New o blogu...:::...
POjala jsem to podle přísloví " V JEDNODUCHOSTI JE KRÁSA" EJ TO HODNĚ JEDNODUCHÝ A TAK TO BUDE .. PORSTĚ JO... občas se třeba změní barva pozadí.. ale prostě takhle to bude... máte smůlu kolu se to nelíbí ale pokud se vám líbí obsah tohohle blogu tak sem budete chodit i přes to jak to teď vypadá...

aryannka

Western riding

8. listopadu 2007 v 19:16 | aryanne |  °°°Jezdecké stily°°°

Western riding je disciplínou letmých přeskoků. Může sloužit jako přípravná disciplína pro ty, kteří se chystají jezdit reining, ale zatím se ještě nepropracovali k zvládnutí některého z jeho specifických prvků, jako jsou třeba spiny nebo rollbacky. Rozhodně tím nechci říct, že jde o nějakou lehkou nebo druhořadou disciplínu. Spíš naopak. Jde o disciplínu, která se disciplíně královské - reiningu - obtížností blíží.
V současnosti máme v pravidlech WRC čtyři úlohy (patterny), které je možné na soutěžích jet. Ve všech je přechod z kroku do klusu, z klusu do cvalu, ve cvalu provedení letmých přeskoků na předem vymezených místech, a couvání. Také je zde překonání nízké kavalety v předepsaném chodu (klus nebo cval).
Trasa je vyznačena pomocí dvou řad kuželů a kavalety. Jednotlivé kužely jsou od sebe vzdáleny 9 - 15 metrů. Koně projíždějí mezi kužely vlnovky (dle patternu) tak, aby pokaždé cválali na vnitřní nohu, tedy každá změna směru znamená nutnost provést jeden letmý přeskok.
Hodnocení je podobné jako u reiningu, liší se ale hodnoty penalty bodů. Tato disciplína je značně rychlá (téměř celá je jeta ve cvalu a jednotlivé přeskoky následují v rychlém sledu), takže se u ní rozhodčí rozhodně nenudí.

Pole Bending

8. listopadu 2007 v 19:16 | aryanne |  °°°Jezdecké stily°°°

Také patří mezi rodeové soutěže. Je to soutěž na čas.
Kůň jede kolem řady šesti tyčí (vzdálenost mezi tyčemi je 6,36 m), kolem poslední se otočí a kličkuje mezi nimi zpět, kolem poslední se opět otočí a kličkuje na druhou stranu. Od poslední tyče se vrací na startovní/cílovou čáru zase podél řady.
Shození tyče se penalizuje pěti sekundami, taktéž ztráta přilby či klobouku.

12 I v noci ! - Konec

8. listopadu 2007 v 19:11 FF- I v noci!
Kulila jsem na ně oči aby vypadli. Jo to nepochopil a stáli tam dál. Musela jsem jí na druhou stranu pódia se uklonit. Megy poskakovala na moje místo. Modlila jsem se aby kluky neviděla. Kdžy tam stála mávala a usmívala se nejevila známky že by někoho v publiku poznala nebo že by na ni někdo extra moc křičel .

Pak tam nahupsali Thákové a holky začali řvát (faninky) jenom sme se na sebe s Meg usmáli a pověsili jsem se já Tomovi a ona Billovi kolem krku. začali je pusinkovat. Z publika šlo hrozný vřeštění a pláč a pak si vzala Meg do ruky mikrofon . "to by ste taky chtěli co??? ale jedno vám řeknu... Billův make-up nechutná dobře. " Hodila do publika make-up kterej před začátkem koncertu čmajzla Billovi. "A ještě něco... Ty dredy ... teda tome kdy si si naposledy myl hlavu?" a já jsem do pubilka hodila tomův šampon. Kluci byli úplně zrudlí. "Holky sou to pěkný raraši... nebojte se s takovejma pakama by jsme nechodili.. nikdy" ... Otočila se na Billa kterej ze zadu naznačoval kopnutí a poslala mu vzdušnou pusu. Holky (fans) se začali řeptit. A naše dvě kapelky spustili dohromady nacvičenou písničku jménem "KLuci a dvěčata nemučtě koťata" .


-----------------------------------------------------------------------

Na tohle na všechno jsem myslela když jsem seděla na hřbitově a dávala na horb květiny. Meg Finnová byla jsi mou nejlepší přítelkyní děkuji ti za vše . Někdo mě chytil za rameno a já vstala. Spolu s Joem jsme odcházeli a každý vedl za ruku jednoho chlapečka a Jo měl na ramenou Malinkou Megii.
"Fabi pojď s námi" -"Ne ještě tu zůstanu" -"Dobře"

Meg Finnová nejlepí kytraistka svého věku zemřela při pádu z koně. Její poslední slova byla k jejímu příteli Fabianu Halbigovi se kterým čekala dítě. Slova zněl " Fabi šel by jsi se mnou kamkoli?!" "vždy I v noci Meg!!"
-----------------
MOc se omlouvám že to končí tak debilně bez vysvětlení a tak. ALe já jsem si říkala že možná někdy napíšu pokračování kdy Meg nezemře.. ale já už jsem to potřebovala ukončit tak se nezlobte. Budu pokračovat černým andělem chci se mu víc věnovat . Děkuji všem za pochopení. A pokud bude víc jak 3 lidi kterí budou chtít pokračování slibuji že do konce ledna 2008 bude ... ale opravdu na to teď nemám čas a ani moc nápady.
waše aryanne

Karavan lásky nezastavil

8. listopadu 2007 v 18:58 | aryanne |  °°°Básničky°°°
Jel dál a nezstavil
Velbloudi a koně potřásali hlavami
Nezastavil

Kolem nohou se jim vlnil písek
Krásná melodie mozela v dunách
A do vroucího písku opd mé nohy
Dopadali malé slzy
Karavan jel dál a nezastavil


Velbloudi a koně odnášejí svůj náklad pryč
Nevzali mne sebou
Písek je zavane dál

Moje oči ...
Nevědí zda vítra písek
zavane lásku k nim

Karavan nezastavil
Nechal tu mé oči
a já tvé viděela jen chvíli
modré oči karavanu ...

Karavan lásky nezastavil

Western Pleasure

8. listopadu 2007 v 14:37 | aryanne |  °°°Jezdecké stily°°°
Je z pohledu neznalce úplně jednoduchá disciplína, z pohledu jezdce či trenéra technická disciplína, do které připravit koně by mohlo být zajímavou výzvou, a z pohledu rozhodčího snad nejtěžší soutěž na rozhodování, zejména když se sejde několik přibližně stejně dobrých dvojic. O co zde běží?
Skupina koní s jezdci vjede do arény, kde se všechni koně dohromady dle pokynů rozhodčího pohybují po obvodu soutěžní arény krokem, klusem nebo cvalem, a to postupně v obou směrech. Často jsou také na konci soutěže požádáni jeden po druhém o zacouvání.
Kůň by měl být během soutěže uvolněný, reagovat ochotně a ihned na téměř neznatelné pomůcky a předvádět westernový ideál chodů koně, tedy chody v přiměřeném tempu, pravidelné a plynulé, žádné šourání nohou, ale na druhou stranu pohodlné na vysezení. Přitom by měl nést pěkně hlavu (kousíček před kolmicí, temeno přibližně v roviě kohoutku), a zároveň by měl být veden na rozumně volných otěžích. Dokáže to váš kůň, navíc v cizím prostředí, vedle cizích koní (hřebci, klisny i valaši pohromadě), s hudbou a diváky okolo arény?
Tato soutěž se nehodnotí body, rozhodčí na konci stanoví pořadí, v jakém se dvojice ideálu přiblížily, s přihlédnutím k závažnosti nedostatků, kterých si během soutěže všimnul.


Emo ... trochu jinak

8. listopadu 2007 v 14:24 | aryanne |  °°°E.M.O.°°°
http://www.alababarada.com/wp-content/vaca-emo.jpg prostě best... aspoň se zasmějete vy... když už já mám tu ponurou náladu

Uplakaný den

8. listopadu 2007 v 14:21 | aryanne |  ..::Deníček bláznivý holky::..
spíš by to sedělo an včera kdy pršlo .. ale taky by se spíš hodilo abych napsal že jás jsem uplakaná.. prostě .. :( já vím že se z tý francie vrátí.. ale až za tejden a to ej hrozně dlouhá doba. A.... :( proč je to nefér.. :( Proč .. uááá sakra... mám horzně nejasno ve všem.. a nikdo mi to asi nevysvětlí... asi bych to měla nechat bejt.. jako dkyž se ozčří voda.. ona se pak zase uklidní... :) mějte se famfárově ...
I like you

Modrý pták

7. listopadu 2007 v 20:52 ....Jednodílné povídky....
Po tvářích , které se dříve křivli pláčem , se rozhostil jas. Chlapec pozvedl blonďatou hlavu a zadíval se do zářícího měsíce na hladině. Voda se zvlnila a narušila tak krásný obraz když na hladinu přistál překrásný modrý pták.Chlapcovi oči se rozšířili strachem,vzrušením a dychtivostí vidět více. Pták jako by mu četl myšlenky doplaval do světla měsíce. Začal tiše zpívat.Chlapec pozorně naslouchal jednoduché melodii a začal si ji pomalu zpívat spolu s ptákem. Ten se po něm poplašeně podíval a rozvířil znovu vodní hladinu a zošklivil měsíční tvář. Chlapci se v očích odrážel pták,měsíc a les za ním.Pták se neklidně napil vody. Nespouštěl chlapce z očí a začal znovu ještě potišeji zpívat. Zvedl se a přišel až k samému okraji vody , usedl na kámen . Hlavu si položil na kolena a zavřel oči. Když je znovu otevřel před ním na hladině u jeho nohou bylo jedno modré pírko a melodie zněla už jen z dálky. Chlapec se znovu rozplakal. Díval se k měsíci , v jeho záři mizel obrys , obrys nočního pěvce a nedaleko v lese mizela dívčí postava. Pírko se začalo potápět a proto jej vylovil. Jakmile se heboučké pírko dotklo jeho dlani opět se rozezněla melodie a chlapcovi oči se začali pomalu vpíjet do světle modré barvy pírka. Chtělo se mu zastavit pláč a chtělo se mu spát. Pomalu se převažoval do vody až .... Ze žlutých vlasů bylo zlaté peří a chlapec měl modré oči. Pomalu začal pět svou melodii . Pěl píseň o životě,smrti a prokletí. Létal k tomuto místo několik stovek let...
Jednoho dne , seděla na břehu vody dívka...