Říjen 2009

hurá hurá.. prázdniny...

25. října 2009 v 9:43 | aryanne |  Psaní
jako na vysvobození se těšim na pozimní prázdniny.. ! strávim je totiž doma, praze! a budu celou tu dobu každej den na ranči! hurá hurá.. :) po dlouhé době se na něco opravdu těším ...
a teď... musim douklidit po výbuchu atomovky v mim pokoji jinak prej nikam nejedu...

žárlím...

22. října 2009 v 13:59 | aryanne |  Psaní
strašně žárlím,na všechny keré jsou a budou s ním.. přímo je nenávidím i kdyby to byla moje nejlepší kamarádka nenáviděla bych jí... proč proč proč?!!!
jsem zoufalá, protože vím, že se to nevrátí nic z toho, že se nevrátí a nemůžu a nechci se s tím smířit..
proč to bylo tak jak to bylo?! a proč to je tak to je?... asi to udělám, přemýšlím o tom každý den... každý ... prostě ano sice ještě nevím kam, ale udělám.... slibuju.

básnička z hecu - Moudrost -

18. října 2009 v 17:03 | aryanne |  Ostatní
Jak bych to nazvala? básnička na požádání... to jsem ještě nedělala ani ne na zadaný téma.. :D
prostě pokus... je to blbost... a není to o mě protože já bych byla radši moudrá s bolavou hlavou, ale to štěstí... nevim, možná že když je někd moudrý žen je šťastný... nevím.


Jednou tu byla
navštívila mě
zakázala a donutila
vzbudila mě
Jenom chvilku jsem jí vnímala
tíha a důležitost mě naplnila
oči mě pálili a hlava bolela
tak jsem ji vyhnala
těžkou, náročnou, zodpovědnou
moudrost

radši jsem hloupá
šťastná

Everybody have a scare...

14. října 2009 v 22:08 | aryanne |  Ostatní
Every body have a scare...
mais tu ne veut pas etre tous...
mais,au morceau de toi a peur tu peux a peur parce´que toi... toi est seuls le petit garcon.
La vie va donné, et toi?
toi devoit avec lui...
La temps traites tous les problems.

The End

Úvaha

14. října 2009 v 21:55 | aryanne |  Ostatní
Bylo moc snadné ho obejmout, a bylo moc snadné se otočit, snadnější se rozplakat. Snadné bylo zapomenout, snadné bylo najít náhradu. Nikdy se mi nepodařilo se s ním setkat znovu, už nikdy jsem neměla odvahu se mu znovu postavit a žít s ním. Protože tak jako já jsem se otočila zády a vzdala se ho on se přivinul k jinému a byl s jiným, můj... můj... nechala jsem ho jiným a těžko ho získám zpátky, možná už nikdy. Už si začínám říkat, -oni ti to říkali, říkali, nedělej to- ....

Opustila jsem se... nechala jsem své já s ním tam daleko... navždy pohřbený.
Nezískatelný neobnovitelný v plné síle... můj osud a sen. už nikdy je nesplním .... už nemusím, už jen chci a nevím jestli se to dá někdy pouhou vůlí zvládnout.

jen lidé jsme.. jen lidé.

Hedviko! ....výslech?

7. října 2009 v 11:44 | aryanne |  Psaní
Moje bývalá spolužačka je v nemocnici v umělém spánku, okolností je mnoho a tak stačí napsat jenom že to ten zasranej doktor posral, jo jasně víra mě učí abych mu odpustila a djá ybhc to moc ráda udělala ale nejsem toho schopná. Myslím těď hodně na Hedvu, už otevřela oči a začala sama dýchat což je úplně úžasný... doufám že se bude pořád zlepšovat a zachvilku se vrátí :)

Každý kdo si přečte tenhle článek prosím zamyslete se chvilku a zkuste tomu věnovat trochu pozornosti, protože i to jí určitě pomůže.... :)

Mám jí ráda, asi jsem jí to nikdy neřekla ale mám je ráda všechny celou mou 9.A ... :)

----
Vždycky když s ním mluvim přijdu si jako u výslechu nebo jako vyslíchatel... proč sakra.. asi už to vážně udělaám dlouho nad tím přemýšlím, udělám to sama sobě dokážu že to pro něj udělám, bude to důkaz ...pro mě. Když to nezvládnu vim že to musim nutně vzdát a nechat nás jít každého vlastní cestou....

promiň vím že mě budeš považovat za blázna blbce kripla... jo vim zavrhneš mě ještě víc. ale musim to dokázat předevšim sama sobě, chci být politována chci aby jsi mě zase viděl jinka než jak mě vidíš teď.

Omlouvám se to za všechno. Ale můžeš si az to sám, existuješ a to ničí mě...

původně 53 ... teď? 47. Jsi škareda, ale líbíš se mi...

1. října 2009 v 23:39 | aryanne |  Psaní
Ahoj,
je to dost hustý... před nástupem na školu jsem měla 53 kilo a nestěžovala jsem si teď?... o 6 kg míň absolutně to nechápu a trochu se toho děsim fakt nevim co s tím nechci hubnout tak moc... a přitom pro to nic nedělám pomoc!

Tak tři dny možná míň si povídám s jendím klukem, je .. no vlastně není vůbec hezký nikdy bych si ho ani nevšimla nepovídat si s ním dřív než jsem viděla fotky... co teď? je fajn a tak, ale tlačí na mě s otázkama typu co mi jsme? kámoši? jak vypadám? líbím se ti? mám pocit že jsem ve třetí třídě a neumím si srovnat svoje zásady... hlavně první vždycky zněla " s nikým nic přes net" ... ha ha první pravidlo porušeno.. ale já vlastně nikoho nechci prostě mám pocit že už zase hledám náhradu, že mám v sobě díru a potřebuju jí někým zalepit a tim zase někomu ublížim... nejlepší by bylo ji zacelit posunem času zpátky..

bože slituj se nademnou... a udělej něco, vrať to všechno, druhá půlka července by byla nejlepší... prosím!