Březen 2011

po dlouhé době se ďábel zpovídal a řekl..

7. března 2011 v 11:09 | aryanne |  Psaní
a řekl, že je šťastný.
Jo to říká ďábel a já taky, jako by se svět´porměnil od doby co jsem začala psát tenhle web... Spíš já jsem vyrostla dospěla a prozřela a uvědomněla. Těžko tady budu někomu vysvětlovat jak jsem to udělala protože sama nevím a pubertě bych to nepřipisovala, jednoduše to byl můj tehdejší pohled... dnes? je jiný. Včera se mě moje sestra které je teď stejně jako bylo mě když jsem to tu začala psát zeptala proč už neposlouchám Tokio Hotel. Vysávalo mě to a ničilo, představa jejich nedosažitelnosti a ukrutnost platinický lásky mě poutala a vynášela někam kde jsem sice žila mezi svými miláčky, ale nebyla to realita. Došla jsem k závěru, že jejich hudba mi nedává tolik co ONI jako osobnosti, zjistila jsem, že bez jejich osobností dokážu existovat... Nepohrdám jimi a ani nejsem bez názoru. Jednoduše jsem je opustila abych se osvobodila.

O tom jsem tady vlastně původně vůbec nechtěla psát. Chtěla jsem mluvit o tom jak moc jsem šťastná a o svém princi chtěla jsem si i trochu pobrečet o tom jak jsem nic nedokázala a přitom bych chtěla... Ale opět jak tak ťukám do klávesnice a hlavou se mi honí asi 1000 x víc myšlenek než jsem schopná napsat docházím k faktu, který mě vyhnal z internetového světa deníků a diářů a to, že moje psaní nikdy nikoho nezajímalo... Proč se tedy dělit? Vždycky jsem psala imaginárním lidem a jediní čtenáři byli buď bývalí spolužáci a kamarádi nebo pozérské blogerky které milovali každého kdo jim řekl anděli... Och Ach... No nic. Občas si připaám schyzofreně... to je jedno. Přeji ti můj čtenáři krásný den a možná třeba zase za měsíc budu mít touhu napsat ěnco úplně zbytečného.

Adios Your Aryanne