Březen 2012

Roztržená šňůrka perel, ale byli jen dvě..

15. března 2012 v 11:28 | aryanne |  Psaní
.. a roztrhla jsem ji já. Pravda už začínala být onošená a na pár místech slábla a sama hrozila přetrhnutím, ale silou vůle by vydržela tak dlouho jak by chtěla, kdybych ji nepřetrhla.
To co se zdálo tak plynulé a jasné se mi změnilo z bouři na moři. Myšlenky jako neůprosné vlny které olizují loď a stahujou jí níž a níž tam kde už není světlo a obklopí tě tolik, že už nevíš kde je dole a kde nahoře. A když máš pocit že ti svítá zase se zavřou vody a nic nevidíš, protože moc přemejšlíš a nejednáš srdcem. Tak jak by jsi měl, srdcem rozumem a chtíčem. Ale co když stojí ty dvě věci proti té jedné, té nejzranitelnější a nejjemnější. Nejlidčtěší?
Moře je krásné a zrádné. Jako láska, stačí jen málo a je z ní nenávist, ale co když se to nestane? To málo. Co když se stane ještě míň a začneš jen pochybovat - o tom co bylo, je a co bude? Co se stalo, co bylo řečeno co už nikdy nevezmeš zpět a co teprve to co říkáš teď? Jak potom můžeš s jistotou jít na palubu a čelit té bouři co možná zase přijde? ...třeba nepřijde, sirény zůstanou pod hlubinou a vlny budou měkoučký jako štěně. A co když nenastoupíš a setrváš, zvykneš si a začas to třeba půjde zas. Jak dlouho to bude trvat?
Proč tolik přemýšlím a nejdu za tím co cítím - protože jsem člověk a myšlenky jsou moje podstata? Upřímě raději se toho vzdám a budu jako králík a králičice spokojeně šukat v poli když budu vědět že je to tak dobře a má to tak být - vlastně to nebudu ani muset vědět. Prostě to tak bude.
Je to tedy lidské bohatství nebo naopak?

...tématická hudba, krásnjěší k tomu není:

..vaše téměř dospělá stále nerozhodná aryanne