Srpen 2015

Uvězněná

29. srpna 2015 v 16:25 | aryanne |  Psaní
Nevím, jestli to nadpisové slovo je to sprvné. Ale jeden z mnoha mých pociů by se tak dal pojmenovat. Moje já by chtělo expandovat, ale je omezené tělesnou schránkou, ta je moc křehká na to aby cokoliv propustil ven v takové míře. Navíc se bojím, že by to zasáhlo i všechny kolem.. asi bych hlasitě křičela, plakala a rvala si vlasy až do úplného vyčerpání... Pak se většinou proberu a nic se nezměnilo, pomohlo to jenom na chvilku.
Tak moc jako chci ven, tak moc se chci schoulit uvnitř, nechat tělo fungovat samotné, nemuset přemýšlet, nemuset mít zodpovědnost a povinnost... Tak moc sama sebe schovávám až nakonec to co musím neudělám a nakonec se schovávám před vlastním svědomím, že jsem zase něco podělala... Poslední dobou je toho víc a víc a jsem jako ryba na suchu, kterou občas někde polije vodou aby úplně nechcípla.. Ryba asi není dobrý příměr, ryba na suchu je evidentní neštěstí a zkáza... Já se tak nějak postupně vytrácím, ztrácím chuť se svěřovat. Nevím co mi je, ale je mi zle.. potřebuju pomoct a nevím s čím a jak...

...ale můžu si za to sama. Vím to... nesmí to celé znít, že se mám uboze, mám se skvěle, jen já sama jsem ubožák, trapák, looser budižkničemu co dospěl a neví jak se to stalo, neví co s tím a kazí jednu věc za druhou, neumí si pomoct sám, ale už nedokáže přijmout pomoc od druhých.

Tohle je jenom takovej skeč. Co dál? Co sakra sakra dál?