Uvězněná

29. srpna 2015 v 16:25 | aryanne |  Psaní
Nevím, jestli to nadpisové slovo je to sprvné. Ale jeden z mnoha mých pociů by se tak dal pojmenovat. Moje já by chtělo expandovat, ale je omezené tělesnou schránkou, ta je moc křehká na to aby cokoliv propustil ven v takové míře. Navíc se bojím, že by to zasáhlo i všechny kolem.. asi bych hlasitě křičela, plakala a rvala si vlasy až do úplného vyčerpání... Pak se většinou proberu a nic se nezměnilo, pomohlo to jenom na chvilku.
Tak moc jako chci ven, tak moc se chci schoulit uvnitř, nechat tělo fungovat samotné, nemuset přemýšlet, nemuset mít zodpovědnost a povinnost... Tak moc sama sebe schovávám až nakonec to co musím neudělám a nakonec se schovávám před vlastním svědomím, že jsem zase něco podělala... Poslední dobou je toho víc a víc a jsem jako ryba na suchu, kterou občas někde polije vodou aby úplně nechcípla.. Ryba asi není dobrý příměr, ryba na suchu je evidentní neštěstí a zkáza... Já se tak nějak postupně vytrácím, ztrácím chuť se svěřovat. Nevím co mi je, ale je mi zle.. potřebuju pomoct a nevím s čím a jak...

...ale můžu si za to sama. Vím to... nesmí to celé znít, že se mám uboze, mám se skvěle, jen já sama jsem ubožák, trapák, looser budižkničemu co dospěl a neví jak se to stalo, neví co s tím a kazí jednu věc za druhou, neumí si pomoct sám, ale už nedokáže přijmout pomoc od druhých.

Tohle je jenom takovej skeč. Co dál? Co sakra sakra dál?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.