Duben 2016

tři stoly

22. dubna 2016 v 0:32 | aryanne
Začneme na šestce. Dvě ženy, jsou si velmi podobné. Tintítka a drobečci, brýle a zvláštní dětské výrazy. Co dělají proboha v takovou hodinu ještě na vzduchu a nedusí si vonící peřinou s nohama v plyšovejch ponožkách s tučňáčky. Napadlo mě že jsou partnerky, ale nemají se k sobě vůbec nijak. Prostě tu jenom tak jsou, ale jelikož jsou ženy mám k nim schovívavost a říkám si, že snad vědí co dělají a jestli ne brzy na to přijdou. Vlastně mám z nich trochu strach, protože jsou nečitelné, podivné bytosti, kreatury které stvořila dnešní noc. Jsou horší než ti vzadu na desítce. Hraje nám Lady Karneval, lidi z dvojky trsaj, neartikulovaně zpívaj... Opilecké štěstí, zajímají mě úplně nejmíń i když na rozdíl od těch ostatních to slibuje nějaký trapný dýško. Teď už stojej a kroutěj se všichni kromě panenek. Jedna sleduje svíčku a druhá ten zmítající se chrchel. Je tu pruďas má zelený nehty, jenom některý, zbytek černej nebo záděra. Pije pivo, vodku a ferneta zároveň. Kromě toho, že bych se ho bála v souboji pěst na pěst je mi úplně ukradenej. Podivná mužská troska... Soudím ty lidi moc brzo, ...málo jsem je opila. Sama bych měla začít, jinak se brzo přestanu usmívat a veselá nálada společnosti půjde slavně do prdele.
Dala jsem si střik.
Hádej Matyldo! Hádej Matyldo!
Panenky odešly.

v tramvaji

9. dubna 2016 v 22:47 | aryanne
V tramvaji po cestě do zastávky se slibem, že mi bude líp.
Pán co byl trochu divnej a určitě by mi smrděl, měl tyrkysovou bundu v ruce jeden paroh a kudrnatý vlasy. Nelíbil se mu Franta, že prej smrdí, že mokrý psi vždycky smrděj.. a pak o tom mluvil, celou tu dobu. Vůbec mu nevadilo, že se na něj nedívám, nevadilo mu, že ho přes hluk tramvaje nemůžu pořádně slyšet. Pokaždý když se Franta pohnul na něj promluvila říkal mu "zůstaň stranou brachu, smrdíš".. no a Franta jenom koukal na ten paroh. Mluvil pak ještě o dalších zvířatech jak smrděj a jak mu umřela rybička. Myslela jsem na počty toho všeho co jsem po zvířatech uklidila… Asi škoda, že se mi nechtělo vůbec mluvit, mohl to být zapálený rozhovor o hovnech.
Vyprávěl jak se vedle něj nějakej pes v tramvaji oklepal a on pak smrděl jako pes a jiný psi se na něj vrhali a očuchávali ho a jejich páničci si mysleli, že je bezdomovec a byli pohoršený.


Ten pán měl pracovitý ruce s čistýma nehtama a Franta fakt trochu smrděl. Bylo mi to tak nějak líto, že s ním nemluvím, když konečně někdo mluví o něčem k čemu mám bohatě co říct. O hovnech.